10) Po Silnici smrti střemhlav do Yungas- Jižní Amerika 2008 - Obrazový cestopis
12.9.2008 - Po brzké snídani jsme dnes vyrazili z La Pazu už v sedm hodin. Naším cílem je provincie Severní Yungas, konkrétně okolí městečka Coroico. Cestou nejdříve překonáváme sedlo La Cumbre v nadmořské výšce 4631m. Znamená to další posun výškového maxima!
Za sedlem La Cumbre začíná silnice klesat a nás čeká doslova "zřícení" o plných 3580m níž! Naštěstí už dolů do nížiny vede tato nová kvalitní asfaltka, po níž je sjezd poměrně bezpečný až komfortní.
Ovšem co by to bylo za zážitek, kdybychom se nesvezli po staré původní šotolinové cestě a tak z nové asfaltky brzy odbočujeme. Je k neuvěření, že tato polňačka byla ještě donedávna hlavní dopravní tepnou spojující La Paz s nížinou oblastí Yungas!
Noříme se hlouběji do džungle a cesta se stává čím dál více dramatičtější. Asi nemusím zdůrazňovat, že sklon terénu nad silnicí je samozřejmě naprosto stejný i pod ní.
Asi nejzábavnější úsek "silnice" vede několik desítek metrů pod vysokým vodopádem. Představte si, že se v těchto místech míjí autobus s náklaďákem. A představete si, že sedíte v tom autobuse! Na levé straně :-)
Sráz pod silnící je vskutku vysoký. Pády aut dolů do propasti nebyly ničím výjmečným, proto se cestě trefně říká "Camino dela muerte - Silnice smrti". Pomníčky na okraji srázu (viz.křížek u cesty v levé části snímku) by mohly vyprávět...
Naštestí dnes už starou silnici užívají jen turisté, a tak to zase takový hazard s našimi životy nebyl. Ve zdraví jsme dorazili až za Coroico k vodopádu San Felix, který teď v období sucha není zrovna ve špičkové formě.
Provincie Severní Yungas je v bolívijských výškových poměrech považována za nížinou. Ja pravda, že se venku znatelně oteplilo a u cesty se objevily banánovníky, ale stále se ještě nacházíme o dobrých sto metrů výš, než je nejvyšší bod naší středoevropské zemičky!
Ovšem Yungas, to je především koka a její plantáže. Spousta Bolívijců zjistila, že pěstování koky je nejschůdnější a nejvýhodnější způsob výdělku a z nehostinného Altiplana přesídlila sem do "nížiny".
Rio Coroico v nadmořské výšce 1080m je naším dnešní výškovým minimem. Venku panují tropické teploty a my se rádi chladíme v osvěžujícím vodním toku. Během následujících několika dní budeme na tuto koupel ještě nostalgicky vzpomínat :-)
Čas pokročil a my musíme zamířit zpátky do Coroica, jehož baráčky se jeden po druhém objevují ve svahu před námi.
Coroico - po té několikaminutové zastávce bych ho nerad nějak odepisoval, ale řekl bych, že tu nic zvláštního k vidění není. Může být pouze ideální základnou pro výlety do okolní úžasné přírody.
Tento výhled z jedné terasy v Coroicu zcela přesně vystihuje, co nás v následujících dvou hodinách čeká - výjezd zpátky na Altiplano. Tentokrát nepojedeme po staré Silnici smrti, která se klikatí po levé straně údolí, ale pojedeme po nové moderní asfaltové magistrále, která se pro změnu klikatí vpravo.
Jsme v nadmořské výšce 2870m a do sedla La Cumbre nám ještě zbývá více než 1700 výškových metrů. Až se pokocháme přírodou, budeme muset projet tímto tunelem. Bílé auto v popředí je náš najatý taxík a to jeho zadní zaprasené sklo je památka na vodopádem zkrápěnou Silnici smrti z dnešního dopoledne.
